Otec a syn jeli na oslu. Lidé na ulici na ně ukazovali prstem:
"Ten otec a syn jsou tak bezohlední, nasedli oba na osla, ubohé stvoření sotva dýchá."
Tehdy otec sestoupil z osla. Lidé na ulici začali prstem ukazovat na syna:
"Podívejte, jaký je to nezdárný syn. Jede sám na oslu a otec jde pěšky."
Tehdy syn postoupil místo otci. Lidé začali křičet:
"Hleďte, jaký je to špatný otec, nenechá syna jet na oslu!"
Otec se synem sesedli z osla a vedli zvíře vedle sebe, uvažujíc:
"Tentokrát nás nikdo neobviní".
Ale kolemjdoucí znovu vzhlédli:
"Podívejte se na ty hlupáky! Oni jdou spolu s oslem, místo aby na něho nasedli, hlupáci!"
Jak tedy postupovat správně?
Dobrý člověk posuzuje všechny procházející, opírajíc se o milosrdenství svého srdce.
Milá věc v jeho očích - to je poezie vzletu, krásné umění a květy jara.
Vidouc, že otec a syn spolu jedou na oslu, on by řekl:
"Tak dobrý je ten osel. Bez reptání nese takový těžký náklad."
Vidouc syna jedoucího na oslu a vedle jdoucího otce, řekl by:
"Tento otec je tak laskavý, nechal svého syna jet na oslu a sám jde pěšky."
Vidouc otce, jedoucího na oslu a vedle pěšky jdoucího syna, řekl by:
"Tento syn je dobrý člověk. Je nezištný a myslí na druhé."
Vidouc oba, jak pěšky vedou osla, řekl by:
"Otec a syn jsou tak dobří, nechtějí osla zatěžovat."
Proč lidé přichází k rozličným závěrům, když se setkají s jedním a tím samým jevem?
Je to proto, že v duši některých je málo milosrdenství. Vidí u druhého špatnou stránku, a zřídka vidí jeho dobré vlastnosti. Zkažený člověk skrývá zlo a nenávist v srdci.
Nezáleží na tom, jak dobrá je věc, hledí vždy na vše s nenávistí a uraženě.
Světlo a tma, čisté a zkažené, dobro a zlo - dříve či později se ukáže na svém místě, když přijde čas.
Pokud bude posuzovat srdcem, vycházejícím z milosrdenství, to mu umožní spolehlivě rozlišit dobré od špatného, světlé od temného, dobré od zlého, a jasně rozpozná, kde je lež a kde je pravda.
