(Jak jsem našla smysl života)
Když se narodí člověk, je to jako kdyby na širý oceán vyplula nádherná, čistá, bílá plachetnice. Pomalu, nejistými pohyby odráží od břehů svého domovského přístavu. Postupně se učí orientaci na moři, proplouvá úžinami a zátočinami, ale i stojatými vodami. Celou dobu svojí plavby se setkává s druhými loděmi, které ovlivňují směr její cesty. Někdy se značně přibližuje svému cíli, jindy se nechá zlákat druhými plavidly a vzdaluje se víc a víc.
Na samém začátku cesty je však úplně čistá, bílá, ničím nepoškozená. Jak pluje míli za mílí, dostává se do vírů a bouří. Příď plachetnice se zmítá v nekonečných hodinách pod vlnobitím, blesky, ostrým a slaným větrem a rozmary počasí. Plachetnice však musí tímto bouřlivým úsekem cesty proplout, i když zde hrozí největší riziko selhání. I kompas na palubní desce se někdy může zmýlit. Tato část plavby je pro plachetnici velice důležitou. Dostává se nejhoršími etapami svojí cesty a jedině tehdy se ukáže, zda byla dobře postavena a může vzdorovat obrovským nástrahám svojí cesty. V průběhu plavby se setkává se spoustou lodí, které ji mohou provázet v obtížných etapách, vyvádět ji z mlhy, bouří, ztráty orientace a jiných nebezpečí. Setká se však i s loděmi, které ji mohou stáhnout špatným směrem, dokonce i ke dnu. Hlavně za noci, kdy je obloha temná a tmavá, mohou být světýlka pirátských korábů velice matoucí. Loď, která nemá tolik zkušeností a znalostí, zkoušená mnohými nezdary, překvapivým a neočekávaným počasím, geografickými úskalími, může lehce podlehnout naoko přátelskému poblikávání lodí, které mohou plout do nejhorších pekel oceánu. Pro naši plachetnici by to mohlo být osudné a mohlo by se i objevit riziko ztroskotání. Avšak kormidelník a hlavní palubní přístroje si dobře uvědomují nebezpečí, která všude čekají a proplouvají mělčinami a útesovou oblastí velmi dobře a opatrně.
Po neklidných úsecích loď poznává nádherné ostrovy a přístavy, ke kterým se vyplatilo plout. Plachetnice už má za sebou mnoho zásahů, plachty jsou potrhané, nasáklé solí moře a rozdrásané ostrým větrem, stožáry potřebují opravu a hrozí, že po tom co nebude loď opravena, může na delší plavbě uvíznout na mělčině, nebo ztroskotat. Riziko také vyvstává ve stojatých vodách, ze kterých se jen těžko vyplouvá ven.
Po nekonečných útrapách loď zakotví v malých přístavech, připravuje se na další pouť, odpočívá a jsou zde prováděny důležité opravy, bez kterých by byla cesta ohrožena. Po naložení nákladu už musí převezmou odpovědnost sama za sebe a vyplout k dalšímu putování. Dostává se na dost nejisté vody a jistota, se kterou plachetnice vyrážela z přístavu je ta tam. Pluje nebezpečným úsekem za svým cílem, který je však zatím v nedohlednu, kdesi za dalekým obzorem....
Stereotypní rytmus vln, moře se otvírá do široka a naše loď brázdí vodu jako BLUDNÝ HOLANĎAN, nikde ani živáčka. Vlny jsou všude stejné, v noci je klid, slyšet je jen šplouchání drobných vlnek nebo povyskočí rybka na hladinu. Přesto z tohoto zdánlivého klidu je cítit napětí, něco visí ve vzduchu.
Najednou se nebe roztrhlo, začíná se zvedat prudký vítr, obrovská vichřice zmítá lodí, jako by si hrála s malou ořechovou skořápkou. Dlouhou dobu zuří bouře a dávno už jsou pryč pirátské koráby, které po zjištění nebezpečí rychle odpluly pryč a nechaly naši plachetnici napospas svému osudu. Zdá se, že vše je ztraceno. I přes běsnění živlů, loď vede vnitřní boj s neklidnou posádkou. Kapitán lodi však ví, že jedině spolehnutím se na sebe, může doplout k cíli. Kde však jen najít tu správnou cestu, když střelka kompasu se bezmocně otáčí kolem dokola?
Kdesi v dálce vidí kapitán lodi obrovské oslnivé světlo, které až bere dech. Rychle uchopí kormidlo a vede loď tím směrem. Plachetnice vyplouvá z bouře a najednou svítá a oceán se pomalu uklidňuje, bouřka jakoby zmizela v nedohlednu. Vzduch se pročistil a rudé slunce snad ani netuší, že před chvílí tu jedna malá plachetnice sváděla svůj boj s hurikánem...
Kapitán míří loď směrem za tím světlem. Moře se rozevírá a kdesi na obzoru je vidět pevnina. Už z daleka můžeme pozorovat nádherné stromy, bujnou vegetaci. Tak nádherné místo a zalévá jej to úžasné světlo. Veliký přístav zve loď k sobě. I z dálky je možné toto všechno pozorovat. Přesto vše kapitán tuší, že cesta do přístavu, kde chce brzy zakotvit bude ještě svízelná, nebude to žádná procházka růžovým sadem a bude naši loď stát obrovské množství sil a vypětí. Teď, když se ukázal cíl cesty, tak jasný jako nikdy předtím, bude směřovat k cíli daleko rychleji a snáz. Loď už je připravená, má na svoji pouť všechno vybavení, záleží jenom na ní, jaký kurz nabere a kam nakonec dopluje. Cíl je jasný, i když zatím hodně vzdálený.
Událost, kdy plachetnice po divoké bouři uviděla jasné světlo na cestě v bouři, změnilo její směr od prostého proplouvání životem po život naplněný poznáním a celkovou obrovskou změnou - nalezeném smyslu života.
Lodníci začali vytahovat vlajku s čínskými znaky, FALUM GONG - PRAVDIVOST, SOUCIT, TOLERANCE a pod touto vlajkou určitě doplave až do svého přístavu.
FALUN GONG je prastará metoda zušlechťování těla a mysli. Skládá se ze systému meditativního energetického cvičení, které udržuje zdraví a dobrou tělesnou kondici a také z učení založeného na principech pravdivosti, soucitu a tolerance a jejich aplikováním do běžného života. Poprvé byl veřejnosti představen panem LI HONGZIM z Číny v r.1992. V součastné době Falun Gong praktikuje více než 100 miliónů lidí z celého světa. Když v roce 1999 počet praktikujících Falun Gongu v Číně přesáhl počet členů komunistické strany, stal se v této zemi nežádoucím pro svoji oblíbenost a dodnes je krutě pronásledovaný. K dnešnímu datu bylo ve jménu reperse umučeno téměř 1200 lidí a to nejsou konečná čísla.
Tento příspěvek je mým poděkováním Li Hongzimu za zpřístupnění Falun Gongu, který změnil velmi radikálně můj život k lepšímu tím, že přehodnotil žebříček hodnot. Také vyjadřuji projev solidarity s lidmi, kteří jsou kvůli svému přesvědčení - stát se lepšími lidmi, krutě pronásledováni.
Od praktizujúcej Falun Gongu v Českej republike