Čtvrtek, 20. února 2003
V pondělí v práci jsem se v kuchyňce náhodou setkal s vedoucí odbytu Sandrou. Zeptala se mě:"Měl jsi příjemný víkend?" Odpověděl jsem:"Velmi dobrý, a co ty?" A tak mi řekla, že její kočka zesnula. V neděli jí pohřbila, bylo jí jen osm let. Byla velmi smutná.
Když se vrátila do své pracovny, slyšel jsem, jak tu věc znovu opakuje kolegovi, který ji pozdravil.
Dnes jsem se s ní znovu náhodou setkal v kuchyňce a zeptal se, zda-li má ještě jinou kočku. Řekla: "Ano, téhle kočce schází ta předchozí. Jsou jako dvě sestry. Děti ze sousedství si rádi s nimi dvěma hrávaly, protože kočky byly přátelské. Ta kočka, která zemřela, každé ráno, když uviděla pošťáka, šla za ním. Také jí měl rád. Šla za ním celý jeho rajón v naší čtvrti a zastavila se, když došli na konec, protože věděla, že nemůže jít dál"....Celá její rodina ji pohřbila v zahradě, tam kde nejvíce dopadá slunce. Všichni brečeli.
Vyprávěla o své kočce, která opustila tento světa, s úsměvem na tváři, poklidným, ale nostalgickým tónem. Ohromilo mě, když jsem náhle objevil, že mě to velmi dojalo. Dojat jemností a přátelskostí té kočky. Dojat tím, jak jí schází jak nostalgicky připomíná nepatrné detaily vzpomínek na kočku.
Řekl jsem: "Sandro, ten den, když jsi mi řekla o tvé kočce, napadl mě příběh." Sandra držela šálek s vodou v ruce, jak tam stála, poslouchala se zaujetím. Řekl jsem:"Ten příběh pochází z Buddhismu. Jednoho dne, Buddha Sakyamuni se svými dvěma žáky pospíchali. Měli žízeň, tak co se nestalo, míjeli půdu, na které rostly melouny. Byla tam dívka, která na melouny dohlížela. Sakyamuni poslal žáka, který byl hezčí, aby požádal o jeden meloun. Ještě předtím, než se k dívce mohl dostat blíž, ho odehnala. A tak Sakyamuni poslal druhého žáka. Tentokrát ale byla dívka velmi přátelská. Sebrala velmi dobrý meloun a dala mu ho. Pro oba žáky to bylo záhadou, a zeptali se Sakyamuniho, proč se to tak přihodilo. Sakyamuni jim pak pověděl, že v jednom z jejich předchozích životů tito dva žáci jednoho dne také pospíchali. Uviděli mrtvou kočku na okraji cesty . Ten pohledný žák nemohl snést zápach, který vydávalo mrtvé tělo kočky, a tak kolem jen prošel a držel se přitom za nos. Tomu druhému bylo té kočky, jejíž mrtvé tělo bylo odhozeno na cestě, líto, a tak jí pohřbil. A ta dívka byla tou kočkou v tom životě."
Tehdy vypadala Sandra velmi šťastná a musela říct: "Skutečně! Je to pravda?" To je vážně dobrý příběh!"
Proto jsem řekl:" Nebuď tak smutná kvůli té kočce. Jeden život skončil, ale další život začne. Je to taková laskavá kocka, že její život nezmizí..."
http://www.yuanming.net/articles/200302/17599.html
http://www.clearharmony.net/articles/189912/10617.html
publikováno: 28. února 2003, na www.clearharmony.net
